V jedné vesnici žil hrnčíř, který vyráběl nádoby z hlíny. Jeho ruce byly klidné a trpělivé. Ne každá miska se však podařila.
Jednoho dne vyjmul z pece dvě stejné misky. První byla hladká, pevná a bez jediné vady. Druhá měla na okraji tenkou prasklinu.
„Tuto prodám za málo,“ řekl hrnčíř. „A tuto si nechám.“
Prasklou misku položil stranou. Několik dní na ni nesáhl. Potom si všiml, že se v ní dobře drží suché byliny. Prasklina dovolovala vzduchu, aby mezi ně proudil, a jejich vůně zůstávala svěží.
Hrnčíř ji tedy zavěsil ke dveřím své dílny. Když kolem procházel vítr, mísa se lehce pohybovala a byliny v ní tiše šelestily.
Jednoho rána přišel do dílny mladý muž, který si chtěl koupit dokonalou nádobu.
„Proč tu visí ta prasklá?“ zeptal se.
„Protože má práci, kterou ta dokonalá neumí,“ odpověděl hrnčíř.
Mladík si prohlédl obě misky. Dokonalá byla krásná, ale mlčela na polici. Prasklá nebyla vhodná na všechno, přesto v ní byl uložený vzduch, vůně i zvuk větru.
„Takže prasklina není vždy chyba?“ zeptal se.
„Někdy je to jen místo, kterým se věc otevře jinému účelu,“ řekl hrnčíř.
Mladík si neodnesl žádnou misku. Dlouho ještě stál u dveří a poslouchal šelest bylin.
Poučení:
Často posuzujeme věci podle toho, k čemu měly původně sloužit. Když tento účel nesplní, rychle je označíme za neúspěšné. Život však málokdy zůstává u jediného použití.
To, co se zdá nedokonalé, může mít jinou hodnotu, pokud přestaneme trvat na původním očekávání. Ne všechno je třeba opravit. Některé věci stačí uvidět z jiné strany.
Tento příběh je inspirován tradičním taoistickým způsobem vyprávění.