Tento příběh je inspirován tradičním taoistickým způsobem vyprávění.
Na okraji vesnice žil hrnčíř, který vyráběl nádoby pro všechny, kdo je potřebovali. Jeho ruce byly klidné a přesné. Uměl vytvořit džbán s tenkým hrdlem, pevný hrnec i malou misku, do níž se vešla jen hrst rýže.
Jednoho dne si však usmyslel, že vyrobí dokonalou misku. Chtěl, aby byla hladší než všechny předchozí, dokonale kulatá a bez jediné skvrny.
Pracoval dlouho. Když se mu zdálo, že je hotová, našel na okraji nepatrnou nerovnost. Znovu ji opravil. Potom si všiml malé čáry na dně. Znovu začal. Několik misek se při vypalování rozpadlo a další byly příliš těžké.
Po mnoha dnech zůstala jediná. Nebyla bezchybná. Na okraji měla drobný zářez a její barva nebyla stejná na všech místech. Hrnčíř ji chtěl odložit stranou, ale vtom přišla sousedka a požádala ho o misku pro nemocnou dceru.
Hrnčíř jí podal právě tu nedokonalou.
Za několik dní ji uviděl na dvoře. V misce nebylo nic. Ležela prázdná na slunci, zatímco kolem ní pobíhaly děti a vítr rozechvíval suchou trávu.
Hrnčíř se zastavil. Poprvé si všiml, že miska není cenná pouze tím, z čeho je vytvořena. Její smysl spočívá také v prostoru uvnitř. Kdyby byla celá vyplněná hlínou, nemohla by přijmout vodu, rýži ani vůni čaje.
Od toho dne vyráběl stále pečlivě, ale už se nesnažil odstranit každou stopu nedokonalosti. Věděl, že některé věci slouží právě díky místu, které v nich zůstává prázdné.
Poučení:
Často se soustředíme na to, co je vidět: na tvar, výkon, výsledek nebo uznání. Přitom právě neviditelný prostor může dát věci její skutečný význam.
Prázdnota nemusí být nedostatkem. Někdy je to tiché místo, do něhož může vstoupit něco nového. Stejně jako miska nemusí být dokonalá, aby byla užitečná, ani člověk nemusí být bez chyby, aby mohl nabídnout klid, pomoc nebo přítomnost.