V malé dílně u cesty vyráběl hrnčíř misky. Každé ráno položil na stůl čerstvě vypálené nádoby a čekal, které si lidé vyberou.
Jednoho dne přišel do dílny mladý obchodník. Prohlížel si misky jednu po druhé a nakonec zvedl tu největší.
„Tahle je nejlepší,“ řekl. „Je větší než ostatní a má silnější stěny.“
Hrnčíř přikývl, ale nic neodpověděl.
Obchodník si pak všiml malé misky s tenkým okrajem. Na jejím boku byla sotva viditelná nerovnost.
„Tuhle bys měl vyhodit,“ řekl. „Není dokonalá.“
„Možná,“ odpověděl hrnčíř.
„A proč ji tedy necháváš mezi ostatními?“
Hrnčíř vzal misku do rukou a naplnil ji vodou. Voda se na okamžik zachvěla, ale zůstala uvnitř.
„Protože stále umí to, k čemu byla vytvořena,“ řekl.
Obchodník se zamračil. „To přece nestačí. Lidé chtějí krásné věci.“
Hrnčíř se usmál a ukázal na velkou misku, kterou si obchodník vybral.
„Podívej se pozorně. Co v ní vidíš?“
„Hlínu. Tvar. Prázdný prostor.“
„Právě ten prázdný prostor ti dovolí vložit dovnitř rýži, vodu nebo ovoce. Kdyby byla celá z hlíny, nebyla by k ničemu, i kdyby měla dokonalý tvar.“
Obchodník chvíli mlčel. Potom se znovu podíval na malou misku s nerovným okrajem.
„A co její nedokonalost?“
„Ta jí nebrání být miskou,“ řekl hrnčíř. „Jen připomíná, že věci nemusí být bez chyby, aby mohly sloužit životu.“
Obchodník nakonec odešel s oběma miskami. Velkou nesl v obou rukou. Malou si schoval do brašny.
Tento příběh je inspirován tradičním taoistickým způsobem vyprávění.
Poučení:
Často hodnotíme věci podle jejich povrchu, velikosti nebo dokonalosti. Přitom skutečnou užitečnost někdy vytváří právě to, co není vidět: prázdný prostor, ticho nebo možnost něco přijmout.
Také člověk nemusí být bezchybný, aby měl své místo. Důležité není vypadat dokonale, ale zůstat otevřený tomu, co život přináší.