Jeden z nejznámějších příběhů od Chuang-c je „Chuang-cův sen o motýlu„.
Příběh vypráví o tom, jak Chuang-c snil, že je motýlem a létá volně bez jakýchkoliv omezení. Když se však probudil, nebyl si jistý, zda je Chuang-c, který snil, že je motýlem, nebo motýl, který sní, že je Chuang-c. Příběh ukazuje, jak se Chuang-c snažil ukázat, že skutečnost je relativní a závisí na našem vnímání a perspektivě.
Dalším známým příběhem od Chuang-c je „Chuang-cův řeznický nůž„. Příběh vypráví o tom, jak mistr řeznického umění ukazoval svůj dokonalý nůž Chuang-covi. Nůž byl dokonalý v tom smyslu, že byl ostrý, měl správnou váhu a rovnováhu a dokázal přesně a rychle krájet i nejjemnější maso. Chuang-c se však ptal na to, jak často musí být nůž broušen a ošetřován, a nakonec se zeptal, jestli mistr používá nůž na kosti. Mistr odpověděl, že nůž používá jen na nejtenčí kousky masa a že nikdy nebyl na kostech. Chuang-c pak prohlásil, že jeho nůž není dokonalý, protože dokonalý nůž dokáže řezat vše, ať už je to maso, kosti nebo jiné tvrdé materiály.
Příběh ukazuje, jak záleží na tom, jak definujeme dokonalost a jak nás může omezené vnímání bránit v dosažení skutečného dokonalého stavu.
Samurai se rozhodl vstoupit do kláštera, aby se učil cestě Tao. Po mnoha letech se vrátil zpět do světa a přistoupil k jednomu mistrovi šermu, aby s ním trénoval. Mistře, řekl samurai, naučil jsem se Tao, ale nevím, zda je to dostatečné, abych se stal mistrem šermu. Mohl byste mě naučit ještě více?
Mistr šermu si všiml, jak samurai pořád mluví o Tao a rozhodl se ho vyzkoušet. „Jistě“, odpověděl mistr, „mohu tě naučit ještě víc, ale musíš mi nejdříve ukázat, jak dobře ovládáš svůj meč.“ Mistr šermu posadil samuraie na kámen a začal mu přednášet o svých zkušenostech s mečem. Během přednášky si samurai neustále stěžoval, že to, co říká mistr, je jen základ a že on už to všechno ví.
Mistr šermu tedy přinesl svůj vlastní meč a podal ho samurajovi s výzvou: „Když myslíš, že už víš vše, co se týká šermu, ukážeš mi to na mně.“ Samuraj se snažil zasáhnout mistra různými údery, ale mistr se jim vždy lehce vyhnul. Po několika neúspěšných pokusech samurai ztratil trpělivost a začal křičet, že to není fér, že mistr šermu ho musí nechat vyhrát. „Když to tak vidíš,“ řekl mistr, „nemůžeš být učedníkem cesty Tao. Tao vyžaduje pokoru, trpělivost a otevřenost vůči učení. Pokud si neuvědomíš, že je vždy co se učit, nikdy nedosáhneš moudrosti.“
Samurai si uvědomil svou chybu a rozhodl se vrátit se do kláštera, aby se učil dál. Od té doby se vždycky snažil být pokorný a otevřený vůči učení, a nakonec se stal mistrem šermu i Tao.