V tichém údolí, kde se stíny hor prolínaly s průzračným světlem měsíce, žila taoistická učitelka jménem Lian. Lian byla známá svou hlubokou spojeností s přírodou a schopností vyučovat taoistickou moudrost prostřednictvím pozorování cyklů přírody. Jednoho večera přišla k jejímu příbytku mladá pozorovatelka oblohy, toužící po pochopení nekonečných tajemství vesmíru.
Lian pozvala mladou pozorovatelku, aby s ní společně seděly na kamenném mostě, odkud byl krásný výhled na noční oblohu. Sledovaly spolu pohyb hvězd a měsíční svit na temném nebi. Lian začala vyprávět:
„Před mnoha nočními hodinami, kdy jsem sama sedávala pod hvězdným nebem, jsem se setkala s mudrcem jménem Tao-Yin. Tao-Yin byl mistrem taoistické astronomie a ukazoval mi, jak pozorování noční oblohy může otevřít okno do tajemství Tao.
Během našich setkání nás Tao-Yin učil, že hvězdy jsou jako básně napsané vesmírem. ‚Sleduj oblohu,‘ říkal, ‚a objevíš rytmus života, který pulzuje ve všech věcech. Hvězdy nejsou od nás odděleny, jsou součástí téhož nekonečného tance.‘
Jednoho večera jsme spolu usedli pod oblohu a Tao-Yin mi ukázal, že v cyklech měsíce, pohybu planet a třpytu hvězd můžeme najít odrazy taoistického principu – střídání světla a tmy, narození a smrti, vzestupu a pádu. ‚Ve sledování těchto cyklů,‘ vysvětloval, ‚nacházíme klíč k porozumění toku Tao.‘
Dnes, zde na tomto kamenném mostě, sdílím s tebou, mladá pozorovatelko oblohy, co jsem se naučila od Tao-Yina. Hvězdná obloha je jak kniha taoistické moudrosti, kterou můžeš číst každou noc. V každé hvězdě a každém pohybu planety můžeš objevit hlas Tao, který tě vede na cestě poznání.“
Mladá pozorovatelka oblohy opustila Lianin příbytek s novým pohledem na vesmír, s vědomím, že pozorování nebeských těles může být bránou k hlubokému porozumění taoistické moudrosti.