V tajemné horizontální vesnici, kde se lesy setkávaly s oblohou a řeky plynuly v souladu s dechem Země, žil mudrc jménem Wei. Wei byl znám svým hlubokým pochopením Tao a schopností vidět tajemství v obyčejných věcech. Jednoho dne přišel do vesnice mladý cestovatel, toužící po moudrosti, kterou jeho srdce cítilo.
Wei pozval mladého cestovatele do své skromné chatrče, kde plameny ohně tancovaly v taktu s větrem, který pronikal otvory v stěnách. Sedli si u kamenného stolu, a Wei začal vyprávět příběh:
„Před mnoha slunečními západy, když jsem byl ještě ve své mladosti, jsem se vydal na cestu k moudrosti Tao. Během svých putování jsem narazil na starého tkalce jménem Lao. Lao tkal látky nejen ze vláken bavlny, ale i ze svých vlastních myšlenek a pozorování světa kolem sebe.
Lao mě pozval, abych s ním strávil několik dní a pochopil umění tkání. Jeho tkalcovská stěrna byla jak životní cesta, a každý vlákno představovalo jednotlivý okamžik v našem životě. Lao mě naučil, že pravá moudrost spočívá v umění skládání nití života do harmonického vzoru.
Každý den, když jsme tkali, Lao mluvil o významu jednotlivých barev, vzorů a chvilek, které tvořily naše životní plátno. Řekl mi: ‚Moudrost spočívá v tom, že vnímáme každý okamžik jako jedinečný dar a umíme ho začlenit do celkového vzoru existence.‘
Postupně jsem začal chápat, že tkání látky je podobné tkání našich vlastních životů. Každá událost, každá radost a každá bolest jsou jak vlákna, která tvoří náš jedinečný příběh. A když jsme schopni vnímat a přijímat všechny tyto momenty, tkáme vzor, který je nejen krásný, ale také plný hluboké moudrosti Tao.
Dnes, zde v této horizontální vesnici, sdílím tuto moudrost s těmi, kdo přijdou hledat. Každý z nás má svou tkalcovskou stěrnu, a každý okamžik je příležitostí tkát vzor, který odráží pravou podstatu Tao.“
Mladý cestovatel opustil Weiho příbytek s vědomím, že moudrost není v hledání něčeho mimo nás, ale v umění vnímat a tkát vzor svého vlastního života s láskou a pokorou.