Dávno před mnoha lety žil starý poutník, který cestoval po horách a lesích, hledaje moudrost a duchovní osvícení. Jednoho dne se setkal s mladým mnichem, který žil v klášteře na samotném vrcholu hory.
Mladý mnich byl plný nadšení a otázal se starého poutníka: „Mistře, co je tajemství štěstí a duchovního osvícení?“ Starý poutník se usmál a odpověděl: „Pojď se mnou na krátkou procházku.“
Poutník a mnich se společně vydali na cestu dolů z hory. Po chvíli dorazili k malému potoku, kde starý poutník zastavil. Stoupl si do vody a začal hrát na flétnu. Jeho hra byla plná jednoduché krásy a radosti. Po chvíli přestal a řekl mnichovi: „Tohle je tajemství štěstí. Štěstí není někde v budoucnosti, ve velkých úspěších nebo v dalekých cestách. Štěstí je zde a teď. Můžeš ho najít v každodenních chvílích, kdy jsi naprosto přítomen a užíváš si života.“
Mladý mnich zůstal pár okamžiků v tichosti a pak se usmál. Starý poutník pokračoval: „A co duchovní osvícení? To není něco, co můžeš dosáhnout za tisíce meditací nebo asketickými praktikami. Duchovní osvícení je také tady a teď. Je to pochopení, že jsi již dokonalý takový, jaký jsi, a že vše, co potřebuješ, je v tobě. Nemusíš hledat někde venku, stačí se dívat uvnitř.“
Mladý mnich se cítil osvícený a vděčný za tato slova. Poutník pokračoval ve své cestě, zatímco mnich zůstal u potoka, kde si uvědomoval, že tajemství štěstí a duchovního osvícení jsou blíž, než si myslel.
Tento příběh nám připomíná, že tajemství štěstí a duchovního osvícení lze najít v přítomném okamžiku a ve vnímání krásy a jednoduchosti života kolem nás.