Dávno, v dobách, kdy lidé a zvířata dokázaly hovořit mezi sebou, existovala vesnice uprostřed rozlehlého lesa. Vesničané byli známí svou moudrostí a pokorou, které získali od svého staršího a moudrého vůdce.
Jednoho dne přišel do vesnice cizinec, který se pyšnil svými dovednostmi a znalostmi. Tvrdil, že může předpovědět budoucnost a řídit osud. Vesničané byli zvědaví a pozvali ho, aby předpověděl, co se stane v jejich vesnici.
Cizinec se podíval na oblohu, zkoumal ptáky a hvězdy, a po chvíli prohlásil: „Váš svět je zkažen. Očekává vás neštěstí, až vše, co znáte, bude zničeno.“
Vesničané byli vyděšení a nevěděli, co mají dělat. Ale starší vůdce vesnice, který byl moudrým taoistou, byl klidný. Pozval cizince k sobě a podělil se o svou moudrost.
Řekl: „Ve vesnici věříme, že svět je neustále ve změně, jako tok řeky. Každý okamžik přináší nové výzvy a příležitosti. Můžeme se bát budoucnosti, ale můžeme také učinit změny v našem přístupu k ní. Nikdo nemá moc řídit osud, ale můžeme najít harmonii se změnami.“
Cizinec byl zahanben a odešel. Vesničané si uvědomili, že se nemusí bát budoucnosti, protože jsou schopni se přizpůsobit a najít klid uvnitř sebe. A tak vesnice pokračovala ve svém životě, věříc, že svět se mění a oni se mohou měnit s ním, zachovávajíce svoji moudrost a pokoru.
Tato pohádka nám připomíná, že svět kolem nás je neustále ve změně, a že klíčem k harmonii a moudrosti je schopnost se přizpůsobit a nacházet klid uvnitř sebe, bez ohledu na to, co nás může potkat.