Na úpatí horského masivu, kde zvuky větru byly melodií vesmíru a kde hory samy vyprávěly starodávné příběhy, žil starý taoista jménem Mei. Mei byl znám nejen svou moudrostí, ale také uměním spojovat příběhy přírody s životem člověka. Jednoho dne přišel do Meiho příbytku mladý učeň, který hledal vedení k hlubšímu chápání světa.
Mei přivítal mladého učence a pozval ho, aby seděl u ohně, kde plameny tancovaly v rytmu s větrem. Seděli spolu pod hvězdnou oblohou, a Mei začal vyprávět:
„Před mnoha slunečními západy, kdy jsem putoval stezkami starých hor, jsem potkal mudrce jménem Xin. Xin byl vzdělaný v umění pozorování ptáků. Jeden den, když jsme stáli na vrcholu hory, ukázal mi ptáka v letu a řekl: ‚Vidíš, toto je Tančící Fénix, symfonie přírody.‘
Xin mi vysvětlil, že Tančící Fénix reprezentuje harmonii s přírodou. Pták letí s větrem, bez připoutanosti k zemi, a tím tančí ve vzduchu. ‚Podobně jako Tančící Fénix,‘ řekl Xin, ‚i my můžeme najít harmonii ve svém životě, když jsme propojeni s pravým tajemstvím Tao.‘
Každý den jsme sledovali ptáky, pozorovali, jak se vznesou v nebe a tancovali s větrem. Xin říkal, že klíčem k porozumění moudrosti Tao je naslouchat vnitřnímu hlasu, který nám říká o našem místě v příběhu vesmíru. Ptáci byli našimi průvodci do ticha a prostoru v našich vlastních srdcích.
Dnes, zde v těchto horách, sdílím s tebou, mladý učeň, co jsem se naučil od Xinova umění pozorování. Moudrost Tao není vzdálena, ale je nám blízko, v každém okamžiku a ve všem, co žije. Je v tanci ptáků, ve větru, co hladí hory, a ve výrazech našich vlastních srdcí.“
Mladý učeň opustil Meiho příbytek s novým pohledem na svět, s touhou naslouchat vlastnímu vnitřnímu hlasu a s vděčností za každý okamžik, který mu Tao přináší.