Jednou za teplého letního večera se mladý muž vydal na procházku po okolí své vesnice. Cestou se zastavil u starého chrámu, kde seděl starý taoista, zahalený do dlouhého pláště. Mladík se přiblížil a pozdravil ho zdvořile.
„Mistře,“ začal mladík, „chtěl bych se zeptat, jak najít smysl a harmonii ve svém životě.“
Starý taoista se na něj usmál a pozval ho, aby si sedl vedle něj. „Smysl života není něco, co můžeš nalézt venku,“ řekl tiše. „Je to jako hledání stínu za vlastním tělem. Vždy je tu, ale musíš se obrátit k vlastnímu já, abys ho viděl.“
Mladík přemýšlel nad těmito slovy a zeptal se: „Ale jak poznám, která cesta je tou správnou pro mě?“
Starý taoista se zamyslel a odpověděl: „Všechny cesty vedou k jednomu cíli – poznání sama sebe. Stačí, když nasloucháš svému nitru a posloucháš svůj vnitřní hlas. Tvá cesta může být jako tok řeky, neustále se měnící, ale stále pohybující se směrem k moři.“
Mladík se uklonil a děkoval starému taoistovi za jeho moudré rady. S každým dalším dnem se snažil naslouchat svému vnitřnímu hlasu a sledovat svou vlastní cestu životem. A tak pokračoval ve své pouti, plný naděje a důvěry v to, že každý krok ho přibližuje k poznání sama sebe a k nalezení skutečné harmonie ve svém životě.