Byl jednou mladý učenec, který se vydal na cestu za poznáním a moudrostí. Během své pouti se setkal se starým taoistickým mnichem, který žil v malém klášteře uprostřed hor.
Mladý učenec se obrátil na mudrce a řekl: „Mistře, toužím po hlubším poznání a porozumění životu. Jak mohu dosáhnout moudrosti a štěstí?“
Starý mnich se usmál a odpověděl: „Moudrost není něco, co lze dosáhnout pouhou intelektuální znalostí. Je to stav mysli a srdce, který přichází s hlubokým porozuměním přírodním zákonům a životním cyklům.“
Mladý učenec se zamyslel nad slovy mudrce a pokračoval: „Ale jak mohu dosáhnout tohoto porozumění a nalézt svou vlastní cestu?“
Starý mnich přikývl a řekl: „Nauč se být přítomný ve chvíli a naslouchat tichu uvnitř sebe. Odejmi zbytečné myšlenky a očekávání a buď jako prázdný kalich, který může být naplněn moudrostí Vesmíru.“
Mladý učenec vděčně přijal rady mudrce a rozhodl se zůstat v klášteře, aby se učil od starších mnišských bratří. S každým dnem se snažil praktikovat umění ticha a přítomnosti, a postupně objevoval hlubší porozumění životu a moudrosti tao. A tak pokračoval ve své cestě za poznáním a štěstím, vědom si toho, že pravá moudrost se nachází ve spojení s přírodou a sám sebou.