Kdysi dávno žil v horách starý taoistický mistr. Byl známý svou moudrostí a klidem, který nikdy nic nevyvedlo z rovnováhy. Lidé z širokého okolí za ním přicházeli pro radu.
Jednoho dne přišel mladý muž, rozčilený a plný zloby. „Mistře,“ řekl, „život je nespravedlivý! Lidé mě neustále zraňují, svět je krutý, a já nevím, co s tím! Jak se mám přestat rozčilovat?“
Mistr se usmál, vzal džbán, naplnil ho vodou a podal mu ho.
„Podívej se dovnitř. Co vidíš?“
Mladík se podíval. „Jen vodu,“ odpověděl.
Mistr vzal hůl a začal vodu míchat, až se zakalila. „A teď?“
„Teď je voda špinavá,“ řekl mladík.
Mistr se usmál a nechal džbán stát. Za pár minut se voda usadila a opět byla čistá. „Vidíš?“ řekl. „Tvá mysl je jako tato voda. Když ji neustále víříš hněvem a rozhořčením, je kalná a neklidná. Ale když ji necháš být, sama se vyčistí.“
Mladík pochopil a uklonil se mistrovi. Od toho dne, kdykoli pocítil hněv, si vzpomněl na džbán vody a nechal svou mysl uklidnit se sama.
Poučení:
Stejně jako voda se mysl uklidní, pokud ji nebudeme zbytečně vířit. Hněv a rozhořčení nejsou trvalé – pokud jim nedáme energii, samy odejdou.