V jedné zapadlé vesnici v Číně žil starý rolník. Nebyl bohatý, ale měl krásného bílého koně, kterého mu záviděli všichni sousedé.
Jednoho dne kůň zmizel. Vesničané přišli k rolníkovi a říkali:
„To je strašné! Tvůj jediný kůň je pryč! Jaká smůla!“
Rolník jen pokrčil rameny a odpověděl:
„Možná ano, možná ne.“
O několik dní později se kůň vrátil – a přivedl s sebou stádo divokých koní. Vesničané se seběhli a jásali:
„To je úžasné! Tvůj kůň se vrátil a přinesl ti bohatství! Jaké štěstí!“
Rolník se usmál a pokrčil rameny:
„Možná ano, možná ne.“
Za pár dnů se jeho syn pokusil jednoho z divokých koní zkrotit, ale spadl a zlomil si nohu. Vesničané lomili rukama:
„To je hrozné! Tvůj syn si zlomil nohu! Jaká smůla!“
Rolník znovu pokrčil rameny:
„Možná ano, možná ne.“
O několik týdnů později přišli do vesnice vojáci a odváděli mladé muže do války. Rolníkův syn kvůli své zlomené noze nemohl narukovat. Vesničané mu záviděli:
„Jaké štěstí! Tvůj syn zůstal doma, zatímco naše děti odešly do války!“
Rolník se opět jen pousmál a řekl:
„Možná ano, možná ne.“
Poučení:
Štěstí a smůla nejsou pevně dané. Život je jako proudící řeka – co se dnes zdá neštěstím, může se zítra ukázat jako požehnání. Moudrost spočívá v tom, že nehodnotíme věci příliš brzy a necháme je, ať se samy ukážou.