Byl jednou starý taoista, který žil v malé vesnici na břehu klidné řeky. Byl známý pro svou moudrost a laskavost vůči všem okolo sebe. Jednoho dne se k němu přiblížil mladík, který se cítil ztracený a plný otázek.
„Mistře,“ začal mladík, „život mi připadá jako záhadná cesta, plná zkoušek a nejistot. Jak mohu nalézt klid a štěstí ve svém srdci?“
Starý taoista se na něj usmál a odpověděl: „Klid a štěstí jsou jako prameny, které vyvěrají z hlubin tvého vlastního srdce. Není třeba hledat je mimo sebe, ale uvědomit si je v sobě samém.“
Mladík se zamyslel nad těmito slovy a ptal se: „Ale jak mohu nalézt tu správnou cestu ve svém životě?“
Starý taoista pokrčil rameny a řekl: „Nauč se naslouchat vnitřnímu hlasu svého srdce. Každý z nás má v sobě moudrost, která nás vede správným směrem. Buď jako strom, jenž se nechává unášet větrem, a dovol svému nitru vést tě na cestě životem.“
Mladík se uklonil a děkoval mudrci za jeho moudré rady. S každým dalším dnem se snažil naslouchat svému srdci a žít v souladu s taoistickými principy. Postupně objevoval, že klid a štěstí nejsou nalezeny v bohatství ani v mocenské pozici, ale ve spojení s vlastním nitrem a s přírodou kolem něj. A tak pokračoval ve své cestě životem s novým pocitem míru a radosti, vědom si toho, že pravá štěstí je nalezena ve vnitřním světě každého z nás.