Byla jednou skromná vesnice obklopená úrodnými poli a klidnými říčkami. Ve vesnici žil starý taoista, který byl známý pro svou moudrost a skromnost. Každý den sedával pod starým stromem u vstupu do vesnice a přijímal návštěvy od lidí, kteří hledali radu a inspiraci.
Jednoho dne k němu přišel mladík, který byl zmatený a plný otázek. „Mistře,“ začal, „život mi připadá jako složitá hádanka, kterou nedokážu rozluštit. Jak najdu cestu ke štěstí a harmonii?“
Starý taoista si mladíka pozorně prohlédl a řekl: „Představ si, že jsi pták, který letí v nekonečné obloze. Nenech se omezovat předsudky a očekáváními, ale raduj se z každého okamžiku letu. Štěstí není nalezeno na konci cesty, ale je v každém úderu křídel.“
Mladík se zamyslel nad těmito slovy a pokračoval ve své otázce: „Ale jak poznám správnou cestu a nezbloudím ve vlastním životě?“
Starý taoista mu odpověděl: „Náš život je jako řeka, která se stále mění. Nezabloudíš, pokud budeš naslouchat proudu života a necháš se unášet jeho tokem. Buď jako hladina vody, která se nebrání proudu, ale přesto najde svou cestu.“
Mladík se uklonil a děkoval starému taoistovi za jeho moudré rady. S každým dalším dnem se snažil žít podle těchto principů, a postupně objevoval klid a harmonii ve svém vlastním srdci. A tak pokračoval ve své cestě životem, plný důvěry v přírodní tok událostí a radost ze samotného putování.