Byla jednou skupina cestovatelů, kteří se vydali na dlouhou cestu přes horské průsmyky a husté lesy. Mezi nimi byl mladý muž, který toužil najít smysl svého života a porozumění světu kolem sebe.
Během jednoho večera, když se skupina zastavila u ohně, se mladík obrátil na starého mudrce, který je doprovázel, a zeptal se ho: „Mistře, jak můžeme najít klid a štěstí v neustále se měnícím světě?“
Starý mudrc se usmál a odpověděl: „Podívej se na plamen tohoto ohně. Je to jako život – neustále se mění a přizpůsobuje. Klid a štěstí není o nalezení stabilního bodu ve světě, ale o schopnosti přijmout tuto neustálou změnu jako součást života.“
Mladík se zamyslel nad slovy mudrce a zeptal se: „Ale jak můžeme najít svou vlastní cestu uprostřed tohoto chaosu?“
Starý mudrc pokrčil rameny a odpověděl: „Každý z nás má v sobě vnitřní hlas, který nás vede. Poslouchej ho s jasnou myslí a otevřeným srdcem. Nech svému nitru vést tě na cestě životem a věř, že každý krok, kterým jdeme, nás přibližuje k pravému smyslu našeho putování.“
Mladík se cítil osvícený slovy mudrce a rozhodl se naslouchat svému vnitřnímu hlasu a dát mu prostor vést ho na jeho životní cestě. A tak pokračovali v cestě přes hory a lesy, s důvěrou v to, že každý z nich nese v sobě sílu a moudrost najít svou vlastní cestu ve světě.