Byl jednou starý taoista, který žil v malé vesnici uprostřed horských úbočí. Lidé z okolí ho často vyhledávali pro jeho moudré rady a hluboké porozumění životu. Jednoho dne se k němu přiblížil mladý muž, který byl unavený a zmatený z chaosu světa.
Mladík se zeptal starého taoisty: „Mistře, jak mohu najít klid a harmonii ve svém životě? Jak mohu dosáhnout moudrosti a štěstí?“
Starý taoista se na chvíli zamyslel a pak tiše odpověděl: „Představ si, že jsi jako strom rostoucí na břehu prudké řeky. Život přichází a odchází kolem tebe stejně jako voda, která proudí kolem stromu. Neboj se proměn, přijímej je jako součást přirozeného toku života.“
Mladík přemýšlel nad slovy starého taoisty a ptal se: „Ale jak mohu najít svou cestu v tomto neustálém proudu změn?“
Starý taoista pokrčil rameny a řekl: „Nemusíš hledat cestu, nech cesta najít tebe. Buď jako pružný bambus, který se přizpůsobuje větru, ať se cesta objeví sama. Sleduj tok života s laskavým srdcem a otevřenou myslí.“
Mladík se uklonil a děkoval starému taoistovi za jeho moudrost. S každým dnem se snažil žít podle těchto nauk, přijímat životní události s klidem a najít harmonii v každém okamžiku.
A tak se mladík postupně stal moudrým mužem, který žil v souladu s taoistickými principy, a jeho život byl naplněný pokojem a štěstím.