V zapomenutém údolí, kde květy lotosu tancovaly na hladině klidného jezera, žila taoistická učitelka jménem Yun. Yun byla známá svým hlubokým porozuměním taoistickým principům a schopností přenášet tuto moudrost na umění meditace. Jednoho dne přišla k jejímu příbytku mladá žena, toužící po vedení na cestě vnitřního klidu.
Yun pozvala mladou ženu, aby s ní seděla na břehu jezera, kde zvuky šepotu vody a melodie ptáků vytvářely harmonický koncert. Seděly spolu a Yun začala vyprávět:
„Před mnoha slunečními úsvity, kdy jsem sama procházela cestou meditace, jsem měla tu čest učit se od moudrého mistra jménem Wu. Wu byl oddaný taoistický mnich, který mi ukázal cestu k vnitřnímu klidu prostřednictvím meditace.
Wu mě učil, že meditace není pouze o uzavírání očí a odstředivém soustředění. ‚Meditace je umění vnímání bez připoutanosti,‘ říkal. ‚V klidu mysli nacházíme spojení s Tao, a tím i s vlastním já.‘
Jednoho dne jsme spolu seděli u jezera, kde Wu řekl: ‚Voda je jako tok života, a meditace je mostem, který nás spojuje s tímto tokem. Když sedíme v klidu, stáváme se součástí širšího rytmu vesmíru.‘
Dnes, u tohoto poklidného jezera, sdílím s tebou, mladá ženo, co jsem se naučila od mistra Wua. Meditace není oddělená od života; je to spojení s esencí Tao, která proudí v každém okamžiku. Vnější klid je odrazem vnitřního klidu, a toto spojení přináší harmonii a rovnováhu do našich životů.“
Mladá žena opustila Yunin příbytek s novým chápáním meditace a vědomím, že klid mysli a spojení s vnitřním já jsou klíčové pro nalezení harmonie s tokem života.