Na úpatí posvátné hory, kde se svěží vítr snoubil s vůní květin, žila taoistická učitelka jménem Mei-Xiu. Mei-Xiu byla známá svým hlubokým duchovním pochopením a schopností přenášet taoistickou moudrost na ženy hledající vlastní cestu. Jednoho dne přišla k jejímu příbytku mladá umělkyně, toužící najít inspiraci ve spojení s Tao.
Mei-Xiu pozvala mladou umělkyni, aby sdílela chvíle klidu na vyvýšeném místě s výhledem na zelené údolí. Seděly spolu a sledovaly, jak slunce pomalu sklání své paprsky k západu. Mei-Xiu začala vyprávět:
„Před mnoha cykly měsíců, kdy jsem ještě prozkoumávala tajemství Tao, jsem měla čest potkat moudrého starce jménem Lin. Lin byl mistrem taoistického umění a považoval výtvarné umění za cestu k propojení se s esencí Tao. Měla jsem to štěstí být jeho učenkou.
Lin mě naučil, že každý tah štětce by měl být vyjádřen nejen vnější formou, ale také vnitřním stavem umělce. ‚Když malujeme, nejsme odděleni od toho, co malujeme,‘ říkal Lin. ‚Jsme součástí celku, a naše dílo je výrazem propojení s Tao.‘
Jednoho dne jsme spolu stály na vrcholu hory, kde náš pohled splynul s krásou okolní krajiny. Lin mi řekl: ‚Umění spočívá ve vnímání neviditelných nití, které spojují všechny věci. Tak jako malba spojuje barvy, naše srdce spojuje srdce vesmíru.‘
Dnes, pod tímto klidným místem, sdílím s tebou, mladá umělkyně, co jsem se naučila od mistra Lina. Výtvarné umění není pouze o tvorbě obrazů, ale o vnímání spojení mezi umělcem a světem kolem něj. Snaž se objevovat krásu Tao v každém tahu štětce, a najdeš inspiraci, která tě propojí se vším, co žije.“
Mladá umělkyně opustila Mei-Xiův příbytek s novým pohledem na svět, s více citlivostí k propojení umění s taoistickou moudrostí a s odhodláním hledat krásu ve všedních věcech.