Dávno, v éře, kdy hory stále šepotaly tajemství starobylé moudrosti a řeky vyprávěly příběhy ztracených dynastií, žil moudrý taoista jménem Liang. Liang byl učenec, který putoval po zemi, aby naslouchal přírodě a hledal hlubší pochopení Tao.
Jednoho dne, když Liang putovat horskou stezkou, narazil na starce sedícího u vchodu do malé jeskyně. Starý muž měl vrásčitý obličej, který vyprávěl příběh věků, a jeho oči zářily moudrostí. Liang se rozhodl přivítat starce s pokorou a usedl vedle něj.
Starý muž se usmál a začal vyprávět příběh:
„V dávných dobách, ve městě, které už dávno zaniklo, žil mudrc jménem Chen. Chen byl uznávaným učencem, který měl hluboké pochopení Tao. Lidé z různých koutů země přicházeli, aby se učili od jeho moudrosti.
Jednoho dne však do města dorazil mladý učenec, který se chlubil svými znalostmi a tvrdil, že zná všechny tajemství Tao. Lidé začali opouštět Chena a sledovat mladíka, což mu náležitě pohlavilo ego.
Chen však zůstal klidný. Pozval mladého učence k sobě a řekl: ‚Vidím, že tvé srdce je plné vědomostí, ale je také plné pyšnosti. Moudrost Tao nespočívá pouze ve znalostech, ale také ve skromnosti a pokorě.‘
Aby mladému učenci ukázal pravou cestu Tao, Chen mu dal za úkol skládat básně na okolní přírodu a promýšlet o tom, co se děje mimo rámec slov. Mladík se pustil do úkolu s nadšením, ale s každým skládaným veršem cítil, jak se jeho pyšnost rozplývá a moudrost Tao začíná pronikat do jeho srdce.
Po dlouhých měsících práce mladý učenec přistoupil k Chenu a vzdal mu hold. ‚Nyní vidím,‘ řekl, ‚že moudrost Tao je jak nekonečné moře, kterému nikdy nemůžeme plně porozumět, ale můžeme se snažit se jí stát součástí.‘
Chen mu odpověděl s úsměvem: ‚Skutečná moudrost spočívá ve skromnosti a pokorě. Když se otvřeš přírodě kolem sebe a zanecháš svou pyšnost, Tao ti ukáže své hlubiny.‘
Liang poslouchal starceho příběh s úctou a vděčností. Po tuto chvíli pokračoval v putování s novým porozuměním a touhou objevit hlubší tajemství Tao v každém okamžiku života.