Byl jednou jeden králík, který se chlubil svou rychlostí a výkonností. Každý den běhal okolo lesa a soutěžil s ostatními zvířaty, aby ukázal, jak rychlý je. Byl pyšný na svou rychlost a vždy si myslel, že je nejlepší.
Jednoho dne se setkal s moudrou želvou, která klidně ležela pod stromem a pozorovala králíka, jak si stále běhá sem a tam. Králík se zasmál želvě a řekl: „Proč se tak jenom válíš tady, když můžeme běžet a závodit? Jsem tak rychlý, že tě neporazím!“
Želva se na něj usmála a řekla: „Jsi sice rychlý, ale nevíš, co znamená trpělivost a stabilita. Nejde vždy o rychlost. Pojďme na závod, ale jiný druh závodu.“
Králík souhlasil a myslel si, že to bude snadné vítězství. Želva a králík se postavili na startovní čáru a začali závodit. Králík se rozběhl a rychle se dostal do vedení. Když viděl, že má velký náskok, rozhodl se, že si udělá krátkou přestávku, aby si odpočinul.
Zatímco se králík válel, želva pokračovala pomalu, ale stále se pohybovala vpřed. Nikdy se nezastavila a pokračovala ve svém klidném tempu. Když králík zjistil, že želva je těsně za ním, začal se snažit, ale bylo pozdě. Želva pomalu překročila cílovou čáru a vyhrála závod.
Králík byl zděšen a ponížen. Želva mu řekla: „Rychlost není vždy tím nejdůležitějším. Důležité je mít trpělivost a stálost. Vždycky běžíš, aniž bys si všímal krásy okolo sebe. Měj respekt k rychlosti, ale nepodceňuj stabilitu.“
Králík se poučil a pochopil, že život není vždy o závodění a honbě za rychlostí. Naučil se žít v souladu s přírodou a užívat si klidné chvíle. A tak žili králík a želva v míru a harmonii, každý svým vlastním způsobem.
Tato pohádka nám připomíná, že v životě není vždy nejdůležitější dosáhnout cíle co nejrychleji. Někdy je důležité mít trpělivost a užívat si samotnou cestu.